Lidové kroje vždy byly v minulosti součástí každodenního života a především významných církevních obřadů a slavnostních chvil jako jsou Hody, Staročeské Máje, Dožínky apod.. Kroje sváteční se od krojů polosvátečních a oděvů všedního dne lišily materiálem, zdobením a detailním provedením jednotlivých částí. Každé děvče či chlapec se v minulosti setkali se slavnostním krojem již při první významné životní události, a to Křtu svatém, a pronásledoval je v jiném a jiném provedení celý život. Často byl kroj předáván z generace na generaci, byl nošen až do samého roztrhání a to je důvod, proč krojů natolik ubylo.
A z čeho se středočeský kroj vlastně skládá. Děvče nebo žena vždy nosí bílou košilku zdobenou krajkami. V minulosti prý pravá sváteční košilka nesměla být nikdy praná a pouze ta se nosila do kostela. Na košilku se obléká u děvčátek živůtek a starších děvčat a žen šněrovačka s kosticemi zdobená zlatými prýmky, z hedvábí či brokátu. Přes šněrovačku se nosívá vyšívaný šátek, tzv. kosička. Sukně se skládá minimálně ze tří spodních, bohatě škrobených a jedné sváteční brokátové sukně. Sukni už pak zdobí fěrtoch, vyšívaná zástěrka, což je velmi silným prvkem středočeského kroje a vzor výšivky se právě v jednotlivých oblastech Středních Čech liší. Hlavu děvčete zdobí věnečky s květy a dospělé ženy čepečky, u starších vdaných žen skvostné zlaté čepce, které jsou také významnou dominantou tohoto kroje. Kroje chlapců a mužů nejsou zdaleka tak dochovány jako kroje ženské. Jejich součástí je skládaná košile s krajkami, vesta ze sukna zdobená zlatými prýmky a zlatými knoflíky a zdobené kalhoty, dříve šité z jelení kůže.
Již zmíněné vyšívání bylo v dřívějších dobách vyráběno ručně. Dnes jsou výšivky řešeny především strojově, což je velmi významnou úsporou času.
Kroje se v minulosti vždy vyvíjely vzhledem k dostupnosti materiálu, hospodářské situace nebo dokonce byly ovlivněny např. měšťanskou módou. Vždy je ale podstatou kroje věrnost k základním prvkům a ponechání tak důstojnosti kroje. Mou snahou proto bylo po dlouhém pátrání a studování najít kroj co nejvíce identický k oblasti, kde žiji. Pevně doufám, že svou prací nikoho nezklamu a že starší generace se třeba i ve fotkách našich krojovaných děti vzhlédnou.
„Jen tak může býti obnoven kroj jako vědomé přiznání se k selské tradici v jejím nejkrásnějším projevu. Tento kroj bude pak nejen drahou, ale váženou vzpomínkou na Vás u generace příští.“
PROF. DR. K. CHOTEK